Nejdřív infarkt, potom euforie. Choryni jsme otočili!

Do Choryně jsme ve čtvrtek vyrazili s cílem zahrát si fotbal a odvézt si tři body. Jenže po prvních minutách to vypadalo, že jsme si místo fotbalu přijeli vyzkoušet, kolik toho vydrží nervový systém trenérů a rodičů.

Po sérii zbytečných chyb jsme prohrávali 2:0 a zanedlouho už dokonce 4:0. Někteří rodiče možná začali přemýšlet, jestli se dá fotbalový zápas reklamovat, jiní už možná hledali něco na tlak a trenéři se chystali házet ručník 😀

Jenže kluci se nevzdali.

Vašek Daněk dvěma góly nastartoval stíhací jízdu a Maty Krus přidal další branku. Do poločasu jsme stáhli skóre na 4:3 a z téměř ztraceného zápasu byl najednou zase pořádný fotbalový zápas.

O přestávce jsme si řekli, co musíme změnit. A kluci to vzali vážně. Po návratu na hřiště začali bojovat o každý míč, pomáhat si, dohrávat souboje a hlavně si začali věřit.

Maty brzy vyrovnal na 4:4, Choryně sice znovu odskočila, ale Damián Bártek srovnal na 5:5. Potom Vašek završil hattrick a poprvé jsme vedli.

Jenže drama pokračovalo a skóre se dostalo až na 7:7.Pro všechny přítomné další důkaz, že fotbal je nádherný sport, pokud člověk zrovna nemá slabší srdce.

A pak přišla chvíle kapitána.

Dvě minuty před koncem Maty Krus přidal svůj čtvrtý gól a poslal nás do vedení 8:7. A zakončil to stylově – chladnokrevně mezi nohy brankáře.

Poslední dvě minuty trvaly asi jako celý školní rok, ale kluci už vítězství nepustili.

Choryně 7:8 Jarcová/Jablůnka.

A právě takové zápasy mají pro děti obrovskou hodnotu. Ne proto, že jsme dali osm gólů. Ale proto, že jsme po stavu 0:4 nesklopili hlavy. Kluci se semkli, začali bojovat jeden za druhého a ukázali, že zápas se nevyhrává jen nohama, ale hlavně hlavou a srdcem.

Tonda Cabák s Rosťou Kocurem odvedli spoustu práce dozadu, Damián opět zlobil soupeře svým důrazným presinkem a Vašek s Matym táhli tým nejen góly, ale hlavně nasazením a bojovností. Ale tentokrát patří pochvala opravdu všem.

Protože otočit zápas ze 0:4 na 8:7 není práce jednoho hráče. Je to práce celého týmu.

A možná právě proto je tahle výhra cennější než všechny klidné zápasy, ve kterých se vede od první minuty. Kluci si totiž sami ukázali, že i když se něco pokazí, nemusí být konec. Stačí se nevzdat, začít makat a věřit jeden druhému.

Jen příště bychom podobnou lekci klidně mohli absolvovat bez toho, abychom po poločase vypadali, jako kdybychom právě doběhli maraton. 😃

Jarcová/Jablůnka – nevzdáváme se. Nikdy. ❤️⚽